Historické okénko: jaký byl život mladé královny Guty Habsburské?

Ilustrační foto
Autor: unsplash.com

Vysazení Lysé na emfyteutickém (zákupním) právu v roce 1291 je jediným takovým velkým skutkem královny Guty, který je nám znám. Konkrétní důvody pro tento počin neznáme, snad se pouze můžeme domnívat, že Lysá byla mezi posledními královninými městy, která tímto právem ještě nedisponovala. Nápadný vzestup počtu podobných vysazení od poloviny 80. let 13. století v celé zemi by mohl souviset s cílenou hospodářskou obnovou země po období tzv. zlých let po smrti Přemysla II. Otakara (1278–1283), završených v letech 1281–1282 nebývalým hladomorem. Osobní zájmy lokátora Rudlína, který patrně patřil ke královninu dvoru, či motivaci Guty samotné však nijak doložit neumíme.

Guta Habsburská se narodila 13. března 1271 v dnes švýcarském Rheinfeldenu jako dcera ambiciózního hraběte Rudolfa IV. Habsburského a Gertrudy z Hohenbergu. Její otec byl dva roky po jejím narození (24. 10. 1273) zvolen římským králem a zahájil tak růst habsburské moci ve Svaté říši římské. Vzestup jejího otce znamenal, že se stala od útlého věku nástrojem jeho sňatkové politiky a tak již v roce 1274 byla jako tříletá zasnoubena Karlu Martelovi, vnukovi sicilského krále Karla z Anjou. Rudolfova politika v říši vedla nevyhnutelně ke konfliktu s jejím nejsilnějším panovníkem – českým králem Přemyslem II. Otakarem.

V roce 1276 se Rudolfovi podařilo přinutit Přemysla k odstoupení rakouských zemí a dojednání smíru. Jeho součástí byly dynastické dohody o vzájemném nástupnictví, v nichž se kalkulovalo se dvěma mezidynastickými sňatky. Teprve až po smrti Přemysla II. Otakara na Moravském poli byl jako součást smíru mezi Rudolfem Habsburským a Václavovým poručníkem Otou V. Braniborským dohodnut sňatek Guty a králevice Václava. Druhou dvojicí byl Rudolfův stejnojmenný syn a princezna Anežka z rodu Přemyslovců. Dětská dvojsvatba se konala narychlo ještě na podzim roku 1278 v Jihlavě. Nicméně Guta se vrátila na otcovský dvůr do Vídně, zatímco Václav si užíval braniborské poručníkování. Po návratu Václava II. z Braniborska v roce 1283 se začalo uvažovat o definitivním naplnění manželství, spojeném s první nocí ve společném loži. Toho se podařilo docílit až v roce 1285 v Chebu, od té doby nemohl být svazek Václava a Guty zpochybňován.

Společné soužití to však neznamenalo. Rudolf Habsburský si z Chebu dceru odvezl opět domů. Jako důvod se uvádí Rudolfova nedůvěra k nejmocnějšímu muži země Závišovi z Falkenštejna, jehož vlivu na mladého krále se obával.

Teprve v souvislosti s plánovanou korunovací Václava na českého krále v roce 1287 vypravil Rudolf dceru do Čech definitivně.

Doboví kronikáři popisují Gutu, zcela v souladu s konvencí dobré královny, jako ctnostnou, skromnou, věrnou a laskavou královnu. Do Čech si s sebou přivezla svůj malý dvůr, který jí pomáhal žít v cizím prostředí. Měla být dobrou přímluvkyní ve sporech mezi Čechy a Němci na královském dvoře a zcela zřejmě pomáhala uklidňovat manželovy emotivní vztahy s otcem a jinými příbuznými, kterých mladý král způsoboval víc než dost. Jako vzornou choť ji popisuje zvláště Zbraslavská kronika, podle níž např. královna uspořádala svůj dvůr a netrpěla, aby dívky zahálely.

Měly se věnovat tkaní, předení a šití. Gutu oslavuje básník a epik z pražského dvora Oldřich z Etzenbachu (Ulrich von Etzenbach) v německy psané veršované skladbě Wilhelm von Wenden (Vilém ze země Slovanů). Hlavní hrdinka paní Bene představuje alegorický obraz Guty. Tento příměr je patrný i ze jména panovnice, které epik zahrnul do slovní hříčky v prolnutí jmen Guta a Bene (jméno Guta odvozuje z německého slova gut, česky dobrý, a latinského bene, opět ve shodném významu).

Od počátku svého pobytu v Praze se královna jasně připojila k táboru, který se snažil oslabit vliv Záviše z Falkenštejna na mladého krále. Závišova pozice po smrti jeho manželky, královny-vdovy Kunhuty, se začala citelně zhoršovat. Jeho odchod do ústraní s novou královskou manželkou, Alžbětou Uherskou, nestačil a Záviš byl v roce 1290 po nezdařeném odboji popraven.

Vedle politické podpory manžela a zároveň habsburských záměrů Guta od začátku plnila svou další hlavní úlohu – dát českému království dědice. Během deseti let porodila manželovi deset dětí, byla tedy vlastně neustále těhotná nebo v šestinedělí. Z deseti potomků však zůstali naživu jen čtyři – budoucí dědic Václav III., princezny Anna, Eliška a Markéta. Nepřetržitá těhotenství a patrně slabší tělesná konstituce se jí také staly osudnými. Korunovace na krále v roce 1287 byla o deset let odložena.

Velkolepá slavnost se konala 2.–3. června 1297 v Praze, pouhých 12 dní po porodu Gutiny poslední dcery Guty. Patrně tato slavnost podlomila královnino zdraví, takže 18. června 1279 ve věku 26 let zemřela a byla pochována v chrámu sv. Víta.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Listy - Lysá nad Labem. Titulek je redakční. Fotografie je ilustrační.