Zámecký park v Lysé má jedinečný potenciál

Ilustrační foto
Autor: Wikipedia.org

Zámecký park v Lysé nad Labem patří k místům s bohatou historií i výjimečnou krajinářskou hodnotou. Podle krajinářské architektky Jany Kohlové, která pro něj připravila Inventarizaci dřevin a návrh výsadeb, však dnes stojí na křižovatce: stromy oslabuje sucho, část z nich musí pryč a park čeká postupná obnova. Jaké jsou jeho největší kvality, co mu dnes chybí a jak by mohl vypadat v budoucnu?

Vypracovala jste projekt na revitalizaci zeleně v parku v Lysé nad Labem. Jak se vám v lyském parku pracovalo?

Pracovalo se mi tam „skvěle“, aspoň tedy z pohledu projektantky, která má ráda, když místo samo nabízí potenciál. Lyský park má několik důležitých vlastností: má bohatou zajímavou historii, je z urbanistického hlediska na skvělém místě a má své návštěvníky (místní obyvatele), kteří k němu mají vztah.

Co na vás udělalo největší dojem?

Velký dojem na mě udělal podzim v parku. Tím, že park je založen převážně z listnatých stromů, tak pokud je dlouhý a teplý podzim, tak si pro nás stromy v parku nachystají úchvatné scenérie. A minulý rok takový byl. Obzvlášť mlhavá rána byla neskutečná.

Chybělo vám v něm něco, co byste předpokládala, že tam bude?

Ano, chybí zde kvalitní cesty, kvalitní vybavenost, stabilizované stromové patro. A to poslední se nám snad v nejbližší době bude dařit postupně realizovat. Ale udělalo se tady již obrovské množství práce – díky panu Stanislavu Svobodovi a zahradníkovi Davidu Kolářskému. Celé roky se o park stará jeden člověk s obrovským nasazením a odborně erudovaný.

Dokážete park porovnat s nějakým jiným parkem, který jste viděla nebo v něm pracovala?

Lyský park je specifický, že v sobě spojuje několik historických vývojových etap, z nichž ta barokní je všeobecně veřejnosti známá, ale ta přírodně krajinářská část je i v odborném světě tak trochu opomíjená. Ale nyní je nově objevená díky Výzkumnému ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Ten zpracovával projekt o zahradním architektovi Eduardu Petzoldovi, který se údajně podílel na této krajinářské části na sklonku svého života.

A to porovnání s jinými parky?

To úplně nejde. Každý park je specifický z různých pohledů. Já jsem například vyrostla ve Smiřicích, v malém městečku u Hradce Králové, kde Eduard Petzold také navrhl úpravy zámeckého parku. A zároveň už jako malá jsem s babičkou pravidelně jezdila do nedalekého Šporkova Kuksu. Pro mě Lysá spojuje oba tyto fenomény. Sice původní barokní dispozice je dnes již hodně pozměněná, ale je neuvěřitelné, že i přesto se zachovala dodnes včetně sochařské výzdoby. Kvalitu krajinářských úprav z období Eduarda Petzolda je třeba ještě objevovat. V Čechách máme i další Petzoldovy parky, např. Český Dub, Dobřenice, Skřivany, Malá Skála či Josefův Důl, kde zanechal mnohem větší stopu.

Studovala jste nějaké historické materiály?

Ano – i při návrhu výsadeb se opíráme o dostupné historické podklady. Nejčastěji pracujeme se starými katastrálními mapami, ale i historickými leteckými snímky nebo historickými plány a fotodokumentací.

Pro pochopení tvorby Eduarda Petzolda jsme si prostudovali jeho úžasnou knihu Die Landschafts-Gärtnerei, která se stala biblí pro mnoho zahradních architektů na konci 19. století. A pak hodně cestujeme a navštěvujeme historické zahrady a neustále se učíme a inspirujeme.

Dokážete popsat druhovou skladbu stromů, případně to, jak jsou jednotlivé druhy pro toto místo vhodné?

Druhová skladba lyského parku je poměrně jednoduchá. Nejvíc se zde nachází javorů mléčů, jejichž výskyt souvisí s dlouhými roky zanedbání krajinářské části po válce.

Dále je zde přirozená druhová skladba z velkého množství habrů, babyk, lip a dubů. Ale nachází se zde i poměrně hodně akátů, které byly do parku vysázeny po obvodu krajinářské části parku na konci 19. století.

Ale co na nás nejvíce působí, jsou krásné solitérní stromy – především duby, kaštany, javory a zcela výjimečný platan.

Jak na tom stromy v parku jsou?

Zámecký park je situován na mírném geomorfologickém vyvýšení; jeho podloží je tvořeno slínovci s polohami vápenců. Nyní ještě neznáme přesnou hydrogeologickou skladbu na území parku, ale slínovec všeobecně zpomaluje vsak a vápenec umožňuje rychlý odtok vody ve svých trhlinách. To má za následek velmi nerovnoměrné zásobení stromů vodou, ty jsou přitom v posledních letech v důsledku klimatických změn výrazně poškozeny suchem. To se dobře pozná, když stromy usychají v horní části koruny, protože již nejsou schopny vodu transportovat až k vrcholu. Situace je velmi vážná, protože nemáme jak stromy v tak velkém množství v celém parku dozásobovat vodou nad běžné srážky. Můžeme jen se o stromy více starat, abychom co nejdéle prodloužili jejich životnost. Ale samozřejmě u některých to už nemá význam. Ale zároveň každou novou výsadbu musíme dělat s rozmyslem, abychom ji byli schopni dostatečně zalévat v prvních letech po výsadbě.

Hodně stromů je porostlých břečťanem, po kmenech, na zemi – je to pro stromy vhodné, protože to zadržuje vlhkost, nebo jim to spíše škodí?

Břečťan v malé míře může být pozitivní. Nehledě na to, že působí v parku velmi romanticky. Ale pro oslabené stromy je silným konkurentem. Málokdo si uvědomuje, že je břečťan stálezelený, a tak přijímá vodu i v zimě. A tak obrovské břečťanové porosty, které jsou v parku, berou stromům velké množství vody. Zároveň můžou způsobovat nadměrné zatížení koruny stromu a zakrývat další zdravotní problémy – praskliny, hnilobu, dutiny.

K pokácení je určeno na 200 stromů. O jaké stromy jde?

K pokácení jsme navrhli cca 200 stromů z převážně zdravotních nebo pěstebních důvodů. Jedná se o již neperspektivní stromy, kterých je v parku ještě mnohem více, ale je třeba postupovat v etapách a nedá se vše vykácet najednou. Určitě kácení budou pokračovat i v dalších letech. Park je nyní opravdu ve vážném stavu, který je třeba postupně stabilizovat.

Co doporučujete jako náhradní výsadbu?

Výsadby jsou navrženy s ohledem na stanovištní podmínky, ale i s ohledem k tomu, jaké dřeviny na konci 19. století používal Eduard Petzold. Sázíme jak listnaté, tak jehličnaté dřeviny. Budou vysázeny jak domácí dřeviny – duby, lípy, ale také kulturní nebo introdukované druhy: např. červenolistý javor mléč „Schwedlerii“, jírovec maďal, dřezovec trojtrnný, liliovník tulipánokvětý, javor cukrový. Z jehličnatých dřevin se budou navracet dřeviny, které z kompozice parku vymizely – douglaska tisolistá, jedle ojíněná nebo jedle kavkazská.

Jak vidíte budoucnost parku? Viděla byste ho ráda více otevřený pro veřejnost, třeba s instalací herních prvků, aby v něm lidé trávili volný čas, nebo je lepší zachovat ho jako místo pro klidné procházky?

Nemyslím si, že trávení volného času v parku je otázkou instalace herních prvků. To bychom se v návrhu parku museli zaměřovat jen na rodiny s dětmi. Ale sociálních skupin, které využívají park, je mnohem více a musíme naplnit očekávání všech. Každý veřejný prostor má svou určitou kapacitu, co ještě unese. A každé zvýšení návštěvnosti přináší potřebu větší údržby. A od parku se očekává, že zde naleznete i klid a harmonii, a u historického třeba i poučení. Takže s herními prvky se musí zacházet opatrně a jen v určitých místech, kde nebudou rušit ostatní návštěvníky.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Listy - Lysá nad Labem. Titulek je redakční. Fotografie je ilustrační.