Potkáváme je - dva mistři Evropy pod jednou lyseckou střechou

Ilustrační foto
Autor: pixabay.com

Hezký a přitom nenápadný domek se zahrádkou na okraji Lysé. Nic nenasvědčuje tomu, že zde žijí dva mistři Evropy v taekwondo – bratři Lukáš Sekera (18) a Honza Sekera (15).

Řekněte nám: co je taekwondo?

Lukáš a Honza (L a H): Jedná se o korejské umění sebeobrany, které se začalo rozvíjet v době, kdy v Korejské armádě vedl generál Čchö Honghŭi výcvik bojového umění. Přestože předlohou pro taekwondo bylo karate, základní principy taekwonda jsou od ostatních bojových umění odlišné.

Jaká je historie taekwondo ITF?

L a H: V roce 1959 byl založen Korejský svaz taekwonda a zvolil Čchöa svým prezidentem. V Soulu 1966 byla založena Mezinárodní federace taekwonda (ITF). Během vlády Paka Čongha generál Čchö v roce 1972 musel emigrovat, odešel do Kanady. V reakci na jeho odchod do exilu vydal prezident Pak náměstkovi své ochranky příkaz založit Světovou federaci taekwonda (WT). V roce 1980 uznal WT mezinárodní olympijský výbor.

Takže existují dvě mezinárodní federace. Mají něco společného? Je možné, aby někdo bojoval v obou organizacích? Jedná se o spolupracující, nebo antagonistické organizace?

Lukáš: Společného moc nemají. Už jenom disciplíny, ve kterých se soutěží, jsou naprosto odlišné. Neřekl bych, že jsou v přátelském nebo nepřátelském vztahu. Spíš mi připadá, že se míjejí.

Jaké jsou vrcholné soutěže Mezinárodní sekce taekwonda ITF a jaké jsou jeho sportovní disciplíny?

L a H: Vrcholné akce ITF jsou Mistrovství světa (od roku 1973) a Mistrovství Evropy (od roku 1976). Mají tyto disciplíny: technické sestavy (tuly), sportovní boj (matsogi), speciální techniky (tugki), silové přerážení (wirok) a sebeobrana (hošinsul). Pro organizaci WT je od roku 2000 vrcholná soutěž olympiáda a soutěží se minimálně ve dvou disciplínách, které se s ITF nekryjí.

Jaká je filozofie taekwonda?

L a H: Taekwondo pro nás není jen o tom, jak někoho trefit, má v sobě silný morální základ, který vychází z tradic, především z konfucianismu. Každý, kdo ten sport bere vážně, by se měl snažit pochopit, že důležitější než moc nebo bohatství je zůstat férovým člověkem. V podstatě jde o to, neztratit svou lidskost, umět se vcítit do druhých a chovat se k nim s respektem, skoro jako k vlastní rodině. Je to i o spravedlnosti – člověk by měl mít v sobě jasno, co je správné, a nestydět se přiznat chybu. S tím souvisí i obyčejná slušnost a moudrost, tedy schopnost rozlišit dobro od zla podle vlastního svědomí, ne jen podle toho, co říkají ostatní. A úplným základem je spolehlivost. Když něco slíbíme kamarádům v tělocvičně nebo komukoliv venku, musí to prostě platit.

Existuje něco jako slib bojovníka?

L a H: Existuje: „Budu dodržovat zásady taekwonda. Budu respektovat instruktora a sonbe (starší a zkušenější bojovník). Nikdy taekwondo nezneužiji. Budu zastáncem svobody a spravedlnosti. Budu vytvářet mírovější svět.“

Boj v taekwondu vychází i z elementárních fyzikálních zákonů. Do jaké míry to platí?

L a H: Fyzika je v taekwondu v podstatě návod, jak z vlastního těla dostat maximum. Hodně využíváme třeba reakční sílu – když dáváte úder jednou rukou, ta druhá jde prudce zpět k boku, což vám pomůže tu ránu pořádně „nakopnout“. Sílu se také snažíme koncentrovat do co nejmenší plochy, třeba jen na dva klouby na pěsti, a zapojujeme do toho svaly břicha a kyčlí, aby za úderem stála váha celého těla. Bez stability by to ale nešlo, takže postoj musí být vždycky pevný a zároveň pružný, aby se v něm ta síla udržela i v pohybu. Hodně důležitý je i dech; ostrý výdech v momentě nárazu celé tělo zpevní a sílu ještě znásobí. Vlastně se jen snažíme co nejlépe využít kinetickou energii. Protože ta závisí na hmotnosti a rychlosti, snažíme se do úderu položit celou svou váhu pomocí rotace kyčlí a pohybů v kolenou. Rychlost je ale úplně nejdůležitější, ta tu výslednou sílu ovlivňuje nejvíc. Dokonce využíváme i gravitaci – když úder směřuje mírně dolů, tělo se do něj přirozeně opře a rána je pak mnohem efektivnější.

Jsou některé další atributy taekwonda?

L a H: Patří k tomu i věci, které člověka učí trochu vystoupit z komfortní zóny. Někdy je to třeba otužování, jako jsou studené sprchy nebo trénink naboso na sněhu, což nám pomáhá budovat si větší odolnost a psychickou houževnatost. Důležitý je ale i přesah mimo tělocvičnu. Snažíme se pomáhat v rámci komunity nebo dělat dobrovolnou práci, protože nás to učí pokoře a tomu, jak být užiteční pro ostatní. Hodně si taky zakládáme na etiketě. Není to jen o tom, co se děje na tatami – tedy na zápasové ploše –, ale o slušném chování celkově. Velký důraz klademe třeba na správné oslovování a zdvořilost, protože je to pro nás nejjednodušší způsob, jak si navzájem projevit respekt.

Dá se nějak poznat úroveň bojovníka?

L a H: Aby bylo poznat, jakou úroveň technik již kdo zvládnul, má opasek, který je součástí oděvu, určitou barvu. Barva pásku vyjadřuje, jaký technický stupeň jeho nositel dosáhl. Pásky se dělí na barevné (korejsky kup) a černé (korejsky dan).

Jak a kde jste začali s taekwondem vy?

L a H: Začali jsme v Lysé nad Labem v klubu Sabom. Tam v nás probudili zájem, dali směr a základy, za což jsme klubu Sabom vděční. Po čase jsme zjistili, že nás zajímá vyšší úroveň. Jak trenérské, tak materiální zázemí nám nabídli v pražském klubu Sonkal, a tak jsme přestoupili a už jsme tam asi pět roků.

Do jaké míry je taekwondo kontaktním sportem? Schytáte jich pár během zápasu?

L a H: Samozřejmě. S tím musí člověk počítat. Ale my se také nedáme.

Většinou bývá kritickým momentem přechod z juniorské kategorie do dospělých? Jak to vnímáte vy?

Lukáš: Asi to nebude jednoduché, ale není to neřešitelné. Já teď přešel do seniorů a nedávno proti mně stál bojovník, kterému bylo 27 roků.

Co dělají bratři v civilním životě ?

Lukáš: Letos mě čeká maturita na Přírodovědeckém lyceu na Podskalské a pak ještě „přijímačky“ na medicínu.

Honza: Jsem na základce v Lysé nad Labem, rád bych na přírodovědné gymnázium v Botičské ulici a dál by se mi líbilo povolání nutričního terapeuta.

To je úžasné, jak to máte už všechno promyšlené. Tak teď, hlavně, aby všechno vyšlo. Medicína, to není jen profese, která vyžaduje vysokou úroveň vzdělání, ale je to i poslání. A co se týče životosprávy – zkušenosti už nějaké máte?

Honza: Co se týče životosprávy, tak jíme zdravě celý rok, tréninky máme taky celý rok, ale když je příprava na ME nebo MS, tak máme několikrát více tréninků než jindy.

Lukáš: Vůbec poslední tréninky před nějakou velkou akcí je třeba pojmout komplexně. Z důvodu velkého psychického tlaku musíme také trénovat i psychiku.

Jaké máte doma zázemí?

L a H: Rodina nám fandí. Máme ve sklepních prostorách vybudovanou pěknou a postačující tělocvičnu, na zahradě bazén.

A co vás letos čeká ve sportu?

L a H: V rámci České republiky máme poměrně pestrou nabídku. Co se týká mezinárodních soutěží, tak v září možná Serbia Open v Novém Sadu.

Jedna otázka na odlehčení: Díval jsem se na fotografie z taekwonda a kupodivu je tam hodně pohledných dívek. Myslíte, že byste si vybrali?

Otec, který se zrovna vrátil z venku: Mám dojem, že už se tak stalo…

Tu poslední odpověď nebudu komentovat a přeji hodně štěstí ve sportu, v civilním životě, a třeba i v lásce.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Listy - Lysá nad Labem. Titulek je redakční. Fotografie je ilustrační.