Rozhovor - Potkáváme je: Veronika Hodková

Ilustrační foto
Autor: unsplash.com

Nevidíte je, ale jsou tam. Nevidíte je, přesto jim můžete zachránit život. Komu? Srnčatům. Jak a proč? O tom je následující rozhovor s Veronikou Hodkovou.

Veroniko, začneme tím, jak jste se k zachraňování srnčat dostala. Jak jste se o tom vůbec dozvěděla?

O záchraně srnčat jsem se dozvěděla úplnou náhodou na facebookových stránkách. Na Nymbursku byla neaktivní skupina, kterou jsem převzala. Jsem druhým rokem koordinátorem naší skupiny, do budoucna možná spolku.

Co vás v začátcích nejvíce zaskočilo nebo překvapilo?

Když jsem se o problematiku sečení začala více zajímat, překvapilo mě, co se se srnčaty na loukách během sečení děje. Také mě zaskočilo, kolik srnčat během dvou měsíců v roce zbytečně umírá pod sekačkami, a hlavně jakým způsobem umírají. Často velmi bolestivě s useknutými běhy, bez šance utéct.

Záchrana srnčat probíhá v měsících květen a červen. Jak se dá tato činnost skloubit se zaměstnáním? A také s rodinou.

Pravda je, že tyto dva měsíce jsou opravdu náročné, jak po fyzické, tak i psychické stránce. Pro většinu lidí je nejtěžší brzké ranní vstávání. Z pole jedeme většinou rovnou do práce, někdy si bereme půlden nebo den dovolené. Před samotným sečením zabere hodně času samotná organizace akce. Dát dohromady dronaře a dobrovolníky. V ideálním případě také spolupracovat s mysliveckými spolky a zemědělci. Našim rodinám patří velké poděkování, protože jejich pochopení a tolerance nám velmi pomáhají.

Zemědělci mají ze zákona povinnost nahlásit sečení louky příslušnému mysliveckému spolku. Jak se vám se zemědělci a s myslivci spolupracuje?

Spolupráce s mysliveckými spolky a zemědělci je velmi důležitá. Ideální je, když se myslivci na záchraně aktivně podílejí s námi. To nám pak ulehčuje práci v terénu na místě. Musím říct, že letošní sezóna byla mnohem lepší oproti loňské. Zapojilo se mnohem víc mysliveckých spolků, volali nám i samotní zemědělci. Za to jim patří velké poděkování.

Setkala jste se někdy s negativním přístupem zemědělců nebo myslivců k vaší dobrovolnické činnosti?

Letošní sezóna byla mnohem pozitivnější. Bylo znát, že osvěta mezi mysliveckými spolky a zemědělci zafungovala. S občasnou negací se, bohužel, stále setkáváme. Ne každý zemědělec je zvyklý hlásit sečení dostatečně dopředu a ne každý myslivecký spolek má lidi, kteří by zvládli nebo byli ochotni podstoupit vše, co samotná záchrana obnáší. Proto vznikají po celé ČR dobrovolnické skupiny, aby byly nápomocny jak zemědělcům, tak i mysliveckým spolkům.

Jak se vám podařilo navázat spolupráci s dronaři? A jak vám pomáhají?

V tuto chvíli jsme závislí na externích dronařích. Sháníme je různě, přes sociální sítě nebo v okolních dobrovolnických skupinách, které již mají svůj vlastní dron s termovizí. Dron s termovizí nám výrazně ulehčuje práci při záchraně. Ve vysoké trávě není malé srnče okem téměř vidět. Instinkt jim velí se přikrčit a nehýbat se. Díky dronu jdeme pro srnčata cíleně. Nutno říct, že bez dronu je to hledání jehly v kupce sena.

Popište den (dopoledne), kdy jdete nebo jedete zkontrolovat louku.

Na louce se s dobrovolníky (3–4) a dronařem scházíme ve 4 až 4.30 ráno. V tento čas, kdy slunce ještě nenahřálo travní porost, nám dron nejlépe ukáže případná mláďata.

S dobrovolníky si rozdělíme úkoly, nasadíme si nepromokavé oblečení, gumáky a rukavice, připravíme kennelky (boxy) a naplníme je trávou. Jakmile dronař ohlásí nález, nastává samotná záchrana. Řídíme se metodikou ze stopseceni.cz, dodržujeme pravidla s co největším respektem k přírodě. Když máme mládě umístěné v kennelce, tak se box přenese do stinného místa do remízku, pod stromy, aby bylo co nejvíce chráněné před sluncem. Box umisťujeme co nejblíže k místu nálezu mláděte. Když máme celou plochu zkontrolovanou, tak vše nahlásíme myslivci a zemědělci. Nyní přichází čas pro zemědělce, který může plochu bezpečně posekat. Jakmile dostaneme informaci, že je posekáno, vyráží 1–2 dobrovolníci často i s myslivcem k vypuštění srnčat. Tyto situace jsou velice emočně silné, zejména pak, když vidíte shledání matky srny se srnčetem. Matky srnčat se daleko nevzdalují, celou tu dobu o nás vědí a pozorují nás. Mateřský pud srnčí zvěře je velmi silný.

Zastavme se u financí. Jak tuto dobrovolnou činnost financujete?

Co se týká financí, tak vše hradíme ze svých prostředků. Každý aktivní dobrovolník si nakoupil 2–3 kennely (boxy).

Dohromady jich máme okolo 20 kusů a vzájemně si je půjčujeme. Také jsme museli nakoupit rybářské podběráky, vhodné oblečení a především rukavice. Na záchranné akce jezdíme svými auty, tudíž vyšší položky jsou za pohonné hmoty. Občas jsme museli zafinancovat půjčení dronu nebo naopak zaplatit cestu dronaři, který za námi přijel z větší dálky.

Ve vaší skupině, která obsáhne Nymburk a okolí, je aktivních zhruba 10–15 lidí. Jakou pomoc byste uvítali? Více aktivních dobrovolníků? Nebo finanční pomoc? A jak vám mohou lidé, kteří by chtěli, finančně přispět?

Do další sezóny uvítáme nové dobrovolníky, kteří se budou chtít aktivně podílet na záchranách. Letos se nám dobrovolníků nahlásilo mnoho, ale málokdo je poté ochotný se aktivně zapojit. Přitom se není čeho bát, každého nováčka zaučíme. Nejdřív jen pozoruje naši práci, a teprve když se sám cítí, a my vidíme, že je připravený, tak se do akce zapojí. V tuto chvíli jsme se rozhodli založit spolek. Založení spolku nám umožní vypsat přes Donio dobrovolnickou sbírku na dron s termovizí. Vlastní dron by nám práci velmi ulehčil. Zároveň založením spolku vznikne transparentní účet, na který bude moci veřejnost i firmy posílat finanční dary, které využijeme pro další zachráněné životy srnčat.

Na závěr bych chtěla říci, že byť jsou ty dva měsíce velmi náročné, tak pocit, se kterým odjíždíme ze sečení, je nepopsatelný. Když si jednou okusíte držet malé srnče, podíváte se do jeho očí, budete chtít zachránit další a další životy. Protože každý zachráněný život nám dává smysl.

Už jsem to jednou psala a musím to napsat znovu. Nepřestává mě překvapovat, že je v Lysé (a nejen v Lysé) mnoho lidí, kteří dělají něco pro ostatní, pro zvířata, pro přírodu. Veronika k nim bezesporu patří. Tito lidé dělají něco navíc, bez nároku na odměnu. Naopak do své činnosti vkládají vlastní finanční prostředky. Já rozhovory do Listů strašně ráda píšu. Naplňují mě optimismem a nadějí do budoucna. Po každém setkání s takovým člověkem, jako je Veronika, je mi dobře. „Přeskočí“ na mě ta radost i nadšení. Díky rozhovorům jsem poznala hodně skvělých lidí všech věkových kategorií. Někteří z nich se stali mými přáteli. Napíšeme si, zavoláme si, sejdeme se. Víme o sobě. Sleduji, jak se jim daří a co dalšího podnikají.

Jsem moc ráda, že se s takovými lidmi, prostřednictvím rozhovorů, můžete seznámit i vy.

POMÁHÁME SRNČATŮM

Dle odhadu ročně zemře následkem sečení na 60 000 srnčat. Květen a červen jsou měsíce, v nichž se rodí mláďata srn. Matky je přes den ukrývají před predátory ve vysoké trávě. V těchto měsících se však prostory trav a pícnin sečou na přípravu sena a siláže. Srnče na jakékoli nebezpečí reaguje přikrčením k zemi. Žací lišty srnčatům zpravidla přesekají běhy nebo je jinak zmrzačí a srnčata poté umírají v krutých bolestech několik hodin. Pomozte ochránit (nejen) srnčí miminka, ale i další mláďata, která jsou ohrožena našimi necitlivými zásahy do přírody.

Hledáme dobrovolníky!!!

kontakt : Veronika Hodková – 604 185 441

veronikahodkova@seznam.cz

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Listy - Lysá nad Labem. Titulek je redakční.